Povídky-od Adís Welcome in my world=)

Archive for Duben, 2014

Legendární strom Života

by povidky-adissan.eblog.cz on Dub.24, 2014, under Ostatní

Legendární strom Života

tmp_fantasy_elvin_country_017009_1703131352

Postavy;

Elizabeth- milá,společenská a atraktivní. Má svého Exilla Bagíru,má svou kamarádku Mayu a magie elementu-slunce.  Maya- nedůvěřivá,statečná a roztomilá(jak kdy:D). Exill Fia a magie elementu-zbraně (železný  Štít,meče,atd.)  Lykaj- hodný,milý a silný,se svým bratrem Leem milujou pěkné holky. Exill Blackey. Magie elementu- voda. Leo- milý,statečný a v jakémkoliv případě ochrání své přátele. Exill Maki. Magie elementu-blesk. .

Info

oExill jemini mazlíček,který má různé tvary,podoby,povahy a barvy

Příběh;;

ku 2055 žil člověk jménem Polerzo,který uměl jako jediný magii.  Chránil tím obyvatelstva a města. Před kým? Před nepřáteli z takzvané „Fergie” , kteří mají domovy ve vesmíru a vyrábějí tam různé techniky či mechaniky. Stejná rasa lidstva a sami navzájem se chcou vyvraždit,ale proč? To se nezjistilo.  Ale po 5 letech se objevil Generál Fergie a ukázal se silou jedu…magie. Tím pádem Polerzo jako jediný magii neuměl. Pak se utkali v boji a oba dva zemřeli,nedali se porazit,když byli vyrovnaní se silou.  Zničené město,kde se Polerzo narodil,bylo na půl rozbité,ale díky jeho ochraně by bylo město zničené už úplně…Za 10 let přestavili a dostavili doničené město,které žije doteď… A roku 2070 se narodili děti,kteří magii také zdědili,ale po kom? Nikdo neví a ani to neřeší.

22,295 Comments more...

Malé upozorněníčko…

by povidky-adissan.eblog.cz on Dub.04, 2014, under Ostatní

Milí návštěvníci,
Jsem rada,že se (doufám) vám líbí můj blog,protože když budete komentovat příspěvky,tak budou další či pokračování rozepsaných povídek…
1) můžete mi napsat na e-mail povídky na přání,možná to bude trvat jelikož to vše píši na tabletu a nemám moc času,ale volnou chvilku si vzdy najdu…=-]

24,430 Comments more...

Náhoda či osud?

by povidky-adissan.eblog.cz on Dub.03, 2014, under Kapitulovky

N

áhoda či osud?

[CELÉ VYMYŠLENÉ,JAK JMÉNA,TAK MĚSTA,ATD.]

Patnáctiletá Katrina je normální holka,která je z Wardiollu a miluje hudbu.  Už měla vymyšlené plány na prázdniny,ale rodiče ji to přetrhli. Pojede na Tábor do Seworu to je přírodní tábor,kde jezdí jenom puberťáci a zástupci jim jen napsali list pravidel. Potom tam najde spolužáka,kterého opravdu nesnáší. Ale stane se něco nečekaného… co?  Uvidíte. tmp_collage_19700102011900277-1175790357

 Moje jméno je Katrina Lutmanová a chodím do 7. třídy do Wardiollu. Miluju hudbu a hodně se ji věnuji,potom můj koníček je kreslení a staraní se o zvířata. Jsem ve škole a máme poslední hodinu Čtení literaturu,a za každičkých pět minut zvoní na konec vyučování a konec školy! Hurá,budou prázdniny! S kamarádkama máme naplánované jet k potoku,kde jezdíme každé léto a švitoříme… „Tři…dva…jedna Crrrrrrr” zazvonil zvonek a všichni začali jásat. „No hurá..Katy,pojedeš tam? Už to mám promyšlené-” nedořekla Emma,protože jí do toho skočím. „ ok,ale nech si to jako překvápko. Jo? A pojedu,neboj” uklidňuju ji,protože jak začně mluvit…ji nejde zastavit.  Každý si uklízí věci a pádí ze třídy a školy ven.  Jdu v klidu do šatny,dám si tenisky a bundu a pak jdu směrem ke dveřím školy. Jsem venku,na čerstvém vzduchu. A jdu domů,všichni jedou autobusem,protože bydlí daleko. „Ahoj mami!”ozvala jsem se, jakmile jsem vešla do našich dveří.„můžu dneska teda ven s kamarádkama? Jejda,jsou prázky,takže to oznamovat nemusím…” „Ahoj. To je dobře,že si to řekla,protože nikam nejedeš..”řekla s úsměvem na tváři?  „Proč??!”vyjeknu na ni. „Protože jedeš někam jinam. Katri,i minulé léto si prožila s kamarádkama u potoka,nemyšlíš? Teď prostě pojedeš jinam…a basta!”řekla mi. Naštvaně jdu do svého pokoje a zamknu se. Vytáhnu můj modrý mobil a zavolám Emmě. „Ahoj Emmi,nejspíš tě zklamu,protože mamka mi řekla,že  k potoku nepojedu a nevím kam mě chcou dát…promiň”řekla jsem provinile do telefonu. „Děkuju,opravdu děkuju! Nej kámoška a taký podraz! Fakt díky. Jo dobrá,užijeme si to tam i bez tebe! Čau” a ukončila hovor. Povzdychla jsem si a byla jsem naštvaná na mamku a taky na Emmu a taťka za to určitě taky může!  Někdo zaklepal na dveře a ozval se tátův hlas,šla jsem odemčít,aby mohl jít dál.  „Katri,mamimka  to rozhodla,já ne a taky jsem s tím nesouhlasil.”řekl a sedl si moji postel. „Aspoň někdo je na mojí straně…a kam vlastně pojedu?”zeptala jsem se. Taťka se zamyslel,než odpověděl „do Seworu na tábor,kde mohou jen vy mladí… a budeš tam celé prázdniny,já musel nakonec souhlasit. Omlouvám se ti.” Já otevřela pusu a nechala ji tak jak je a dívala se přitom na taťku. Celé?  To né!!,nadávám si v duchu. Taťka mi poklepe rameno a řekne „ráno v pět vyrážíme,tak si připrav věci. Dobře?” A odešel. „Dýchej,jenom se uklidni Katrino! Celé prázdniny v nějakém táboře? Blé…” uklidňuju sama sebe. A jdu si vytáhnout ten stupidní kufr a dát si tam věci. Po hodině chystání du spát,protože mám hlavu plnou a spaním to vytáhnu,doufám. né plány na prázdniny,ale rodiče ji to přetrhli. Pojede na Tábor do Seworu to je přírodní tábor,kde jezdí jenom puberťáci a zástupci jim jen napsali list pravidel. Potom tam najde spolužáka,kterého opravdu nesnáší. Ale stane se něco nečekaného…

tmp_collage_19700102011900277305112780

21,496 Comments more...

Rudý déšť 2

by povidky-adissan.eblog.cz on Dub.01, 2014, under Fantasy povídky

Zasyčela bolestí,kvůli tomu nahrdelníku,protože byl ze stříbra a to je slabina vlkodlaků,ale je dcerou legendy a to si taky uvědomuje a chce dokázat,že je silná jako její matka. Nikde nic nebylo. Stmívalo se a Sárie se rozhodla rozdělat oheň,alespoň měla dost zkušeností,aby si sama vystačila na přežití. Našla nějaké větve a kameny.  Škrkla kamenama do hromady větví a jiskra pohltila větvičky,pak se oheň rozšlahal a v klidu hřál. Sárie si sedla a rukama si přichytla kolena k hlavě a přiblížila se víc k ohni. Po nějaké hodince,kdy přemýšlela a zároveň se dívala do tančících horkých plamenů si šla lehnout a usla. Následující ráno bylo chladné a z hořícího ohně,nezbylo nic než popel. Sárie se probudila asi kolem šesté a dala si pečeni. Po deseti minutách vyrazila zas a opět na sever do města Wolloego,bylo to město Mrazu,ale kdysi to bylo město květin a voňavého léta,ale někdo zabil Bílého Koně,který přinášel štěstí,krásu a léto,něco jako by byl bůh. Sárie šla a zabořovala se do krásně třpytícího sněhu,který byl taky pěkně studený. Podívala se do dálky a uviděla kus Wolloego,ale zastavila se… a zůstala stát,jak by byla přimrznutá,pak poklesla víčkama a spadla únavou do ledového sněhu.  Otevřela oči,uviděla vedle sebe usmívající se ženu,ze které bylo cítit jen…napětí a strach. Žena se pootočila k Sárii a její tvář se rozzářila velkým úsměvem,větší než jaký měla předtím. Sárie se posadila a podívala se okolo…znala to tu.  Ano,to je Filgerův dům,starý přítel matky a také vlkodlak. Filger byl vlkodlakem starým asi jedno staletí a pořád vypadal na třiatřicet. Ale co, vlkodlaci žijí do doby,kdy je někdo nezabije nebo nezemře nějakou nemocí,i když to se nikdy nestávalo,ale stat se to může kdykoli. „Jsi v pořádku? Nechceš uvařit čaj? A neboj Filger přijde za chvíli,ten si s tebou hodí řeč.” začala žena. „Jsem Elleanor,jeho manželka,pokud si vzpomínáš…”  Přikývla a nic neříkala.  Bouchly dveře a z nich vyšel muž s černými krátkými vlasy a bradkou,byl celý mokrý a měl na sobě malé vločky sněhu,které se po chvilce rozpustily. Elleanor šla do kychyně a něco tam skládala. Filger se pousmál a vyslekl si vestu,nebyl vůbec vydýchaný,jelikož měl výdrž a kondičku. Pak šel směrem k Sárii a posadil se na židli,krerá byla vedle postele.  „Je mi opravdu líto,co se stalo…promiň,že ti připomínám…”řekl. A tvářil se smutně,cítil lítost a cítila to i Sárie. „To nevadí,jak jsem se sem dostala?” zeptala se Filgera. Figler se sekl,až nakonec řekl „no…syn tě viděl ležet ve sněhu,prý si byla celá stuhlá a oslabená,tak tě vzal sebou a já tě ihned poznal i podle pachu.” „Aha..děkuji… Syn? Vy máte syna?”zeptala se a opravdu nevěděla,že má syna. „To už si ho možná ani nepamatuješ…jeho jméno je Elnïar. “odpověděl a s tím se i zasmál. „Ahaa,už vím….Elnïar..”vzpomněla si a v duchu si usmála. Měla ho opravdu ráda,ne jako přítele,ale něco víc…  Sárie si vstoupla na nohy a pokusila se udržet rovnováhu. Stála rovně. Povzdchla si a vyfala ze sebe„ a kde  je vůbec? Už jsem ho dost dlouho neviděla…” „Prochází se městem,určitě vzpomíná na léto,které tu bylo,před patnácti lety.”řekl pořád s úsměvem na tváři.„a bude rád,když uvidí svou starou kamarádku.. můžeš jít.” Přikývla,znala město,dalo by se říct,že tu byla Vždy,když Síllie neměla čas. Vzala si svou bundu a utíkala ven. Po chvíli ho uviděla sedět na lavičce,jak se dívá na zasněžené stromy. „Elnïare!” zavolala. Elnïar se otočil,prve nevěděl,kdo to,ale pak si to uvědomil,díky pachu. Byl taky vlkodlak. Usmál se,za ten úsměv by dala Sárie cokoli.

Pokračování příště..

97 Comments more...

Looking for something?

Use the form below to search the site:

Still not finding what you're looking for? Drop a comment on a post or contact us so we can take care of it!

Visit our friends!

A few highly recommended friends...

Archives

All entries, chronologically...